Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Němečtí DEADLOCK, kterým se mě svým rafinovaně namíchaným koktejlem s hlavními ingrediencemi v podobě symfonického black metalu a našlapaného metalcoru podařilo získat, jsou po necelých dvou letech zpátky, aby ještě více rozvinuli svoji vizi fúze zdánlivě neslučitelných proudů v metalové muzice. Tentokrát už s plnou podporou hlasu Sabine Weniger, která na předchozí nahrávce pouze hostovala v několika skladbách.
V současnosti tedy už šestice se na své nové desce nepouští do žádných dalších stylových kotrmelců. Své místo si již našla a nyní nastává čas pro zdokonalování vlastního hudebního rukopisu. V něm hrají prim opět metalcoreové rify s velmi silnou inklinací k výrazné melodice. Právě tato se čím dal více tlačí do popředí na úkor symfoblackových prvků. DEADLOCK se tak na „Wolves“ definitivně rozhodli jít spíše cestičkou vyšlapanou v devadesátých létech zejména dnes tolik citovanými švédskými thrashovými kapelami. Ony vzpomenuté prvky z atmosférického black metalu se nyní omezují pouze na orchestrální intra a mezihry, které bohužel vyznívají dost plasticky a klišovitě. Škoda, že v tomto směru kapela až příliš bazíruje na snaze znít velkolepě a monumentálně. Zatímco na „Earth.Revolt“ byl tento aspekt hudby německých ve velice přijatelné symbióze s ostatními částmi celku, nyní vše zní až příliš šroubovaně a především bez specifické (post)apokalyptické atmosféry, kterou disponoval albový předchůdce.
Těchto momentů však naštěstí není zas příliš mnoho na to, abych pohřbily nesporné kvality kapely. DEADLOCK se přeci jen výrazně více věnují tomu, co jim jde nejlépe. Ostrým rifům a podařeným melodiím. Nyní už plnohodnotná dvojice vokalistů táhne celé album směrem k mnohem větší hitovosti a především hlas Sabiny nejednou evokuje dnes populární gothicrockové kapely jako například WITHIN TEMPATION či EVANESCENCE. Protože k uvedeným spolků zrovna přílišné sympatie nechovám, jsem rád, že v případě DEADLOCK se prozatím jedná pouze o ovlivnění na úrovni práce s vokálními linkami. Nicméně ani němečtí se nebrání tvorbě potenciálních hitů schopných rotace ve vůči tvrdé hudbě čím dál přístupnějším médiím. Hovořím především o skladbě s pořadovým číslem tři – „Code Of Honor“, ke které byl patrně i za tímto účelem pořízen pohříchu nepříliš nápaditý videoklip. Píseň nepostrádá správný tah a v dobrém smyslu i velice chytlavý refrén. Zároveň slouží jako názorná ukázka aktuálního tvůrčího rozpoložení DEADLOCK.
To je pravda, na rozdíl od situace před dvěma lety, pro mne lehkým zklamáním a zároveň i předpokladem, že s další tvorbou této kapely se nejspíše začnu míjet. Navzdory tomu „Wolves“ není rozhodně špatnou deskou. DEADLOCK se na ní prezentují jako vyzrálá kapela s jasným pohledem na věc a především strategií. Schopnost tvořit zdařilé melodie jim zůstala, k čemuž ještě přidali prozatím stravitelnou špetku podbízivosti a schopnosti absorbovat aktuální trendy v metalové muzice.
DEADLOCK se na nové desce prezentují jako vyzrálá kapela s jasným pohledem na věc a především strategií. Schopnost tvořit zdařilé melodie jim zůstala, k čemuž ještě přidali prozatím stravitelnou špetku podbízivosti a schopnosti absorbovat aktuální trendy v metalové muzice.
1. World Domination
2. We Shall All Bleed
3. Code Of Honor
4. Losers' Ballet
5. Dark Cell
6. Crown Of Creation
7. End Begins
8. As Words To Bullets
9. Praeludium II
10. Bloodpact
11. To Where The Skies Are Blue
Diskografie
Bizzaro World (2011) Manifesto (2008) Wolves (2007) Earth.Revolt (2005) Deadlock / Six Reasons To Kill (split CD) (2003) The Arrival (2002) I`ll Wake You, When Spring Awakes (MCD) (2000) Deadlock (7'' vinyl) (1999)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2007 Vydavatel: Lifeforce Records Stopáž: 46:44
Produkce: Sebastian Reichl Studio: Slaughter's Palace
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.